Středoškolská odborná činnost

V roce 2007 jsem si začal pohrávat s lehce utopickou myšlenkou, že za několik let bude vyučování na školách založeno takřka výhradně na informačních technologiích. Současnost v lecčems předčila mé očekávání. Už přestává platit známé pravidlo „počítač na každý stůl“ a pomalu se dostáváme do éry počítačů přenosných. I některé vynálezy bych v roce 2007 hledal jen ve sci-fi literatuře. Dokonce se na některých školách objevily i interaktivní tabule a jiné počítačové vymoženosti.

Systém vyučování na školách je ale stále stejný. Desítky pouček, stovky datumů a vzorců, tisíce jmen. Tak začala mít moje myšlenka konkrétnější podobu. Prvním krokem bylo zjistit vztah mezi studenty a počítačem. Z výsledků dotazníku, který mi nakonec vyplnilo 335 studentů Gymnázia Písnická, mi celkem jasně vyplynulo, že počítač není jejich nepřítel a často je naopak zdrojem zábavy. Proč tedy nepřenést počítače do školy a udělat tak učení zábavnější, nebo i jednodušší.

Ne dlouho poté jsem se seznámil s projektem OLPC, který vyvinul počítač pro žáky ve věku od šesti let. A to dokonce pro Afriku a Jižní Ameriku. Nejen že je odolnější, jednodušší na ovládání nebo méně energeticky náročný, ale je především levnější. Dětem v Africe jej můžete koupit již za $199.

V průběhu času jsem se také seznámil s operačním systémem Linux. Tento systém sám s úspěchem používám několik let a snažím se dál šířit jeho filosofii. Otevřenost zdrojových kódů totiž neznamená jen nulovou pořizovací cenu nebo svobodu cokoliv upravit. Znamená také určitou jistotu bezchybnosti a neustálý vývoj. I když první dva důvody jsou možná ve školství rozhodující.

Posledním impulsem pro sepsání této práce bylo objevení svobodných licencí Creative Commons. V té době jsem sice již znal svobodné licence GNU GPL a PD. Ty jsou ale většinou určeny pro programy a aplikace, ne pro studijní materiály.